Narodila jsem se s darem vědmy. Znamená to, že vnímám některé souvislosti, které ostatní nevidí. Takových bytostí tu chodí hodně, nejsem sama. Například když přišel lockdown, byla jsem hodně osamocená. Věděla jsem, že ty látky, co do lidí píchají, nejsou pro mě a že to může spoustu lidem ublížit. Nebyla jsem antivaxer, nepsala jsem to na internet, ani to nikomu necpala. Tenkrát jsem si načítala, že existují dva druhy lidí. Ti, kteří jsou tak silní, že na očkování mohou jít, a ti, kterým to ublíží. Strašili lidi, že umřou, když na to nepůjdou. Nebo že nebudou moci spousty věcí. To jsou manipulace, které na mě nefungují. Tyto látky se mají správně dlouho testovat, než se píchají do lidí. Nestalo se tak. Píchali to do všech a nedělali rozdílu.
Taky jsem si načítala ty látky a nejhorší na tom byla AstraZeneca. Moji rodiče hodně sledovali zprávy a věřili tomu, co říká vláda. Táta byl tenkrát nemocný, starý, ale byl stále fit a každé ráno cvičil. AstraZeneca ho totálně zničila a stejně šel i na druhou dávku. Jemu jsem tenkrát říkala, ať to nedělá, i jeho doktorovi jsem říkala, že mu to ublížilo, a ten mi řekl, že to není možné, že to tím není. Nejsem proti tomu doktorovi, on dělal svoji práci. Nevím, jestli tomu věřil, nebo jestli z toho měl peníze. Tátovi to moc ublížilo a chtěl pak řešit i nějaké stížnosti. Od té doby je to s ním špatné. To už není můj deal a bylo to jejich rozhodnutí. Moje máma na očkování byla a nic jí to neudělalo. Měla jinou látku než táta.
Každopádně já na to nešla. Moje doktorka věděla, že mě nedonutí, že tam skoro nechodím. 😀 Byla jsem doma, chodila do přírody, tančila, zpívala a kultivovala svůj život. Chodily mi SMSky a e-maily, ale stejně mě nedostali :-D. Moje okolí to hodně řešilo a já nemohla sdílet, že to mám jinak. Dostala bych hroznou čočku. Ani doma jsme to neměli stejně. Můj přítel tenkrát na očkování chodil. Bylo fajn, že jsme se respektovali i tak. Postupně se začalo ukazovat, kolika lidem to ublížilo. Můj terapeut mi říkal, že má od té doby problémy s plícemi, spoustu lidí (i mladých) záhadně umřelo. Třeba jeden mladý trenér z železné koule, kam chodím cvičit. Jeho rodiče taky řeší žalobu. Jedna malá holčička potom oslepla. Těch případů je fakt hodně. Pro mě to znamená, že je důležité věřit svému vnímání a když vím, že pro mě není něco dobré, tak nejít s davem. Vždycky jsem byla rebel a dělala jsem si věci po svém. Před tou dobou jsem začala pracovat s klienty profesionálně. Na čas jsem svoji činnost zastavila a když jsem se v tom zorientovala, tak jsem pokračovala dál. Vytvářela jsem lidem prostor, kam mohou přijít relaxovat a na tyhle věci zapomenout.
Během druhého lockdownu jsem byla těhotná a pak i rodila. Pravidla v nemocnicích byla taky zábavná. Očkování chtěli po manželovi, ale po mě ne :-D. Docela jsem to vychytala! 😀
Pak přišla válka na Ukrajině a lidé byli zase ve stresu. Lítali jak splašení, posílali peníze. To je každého věc, ale co maminky na rodičovské, které nemají peníze na spoustu věcí? Pracují, místo aby byly se svými dětmi. Tady v panelácích je spoustu osamělých důchodců, kteří jsou sami a živoří. Jedí pochoutkáče s rohlíky a levné maso napíchané hormony, protože na kvalitní nemají. Od lockdownu zprávy nesleduji. Protože pro mě to není přínosné. Sledování utrpení vytváří utrpení. Hlavně pro vysoce citlivé lidi. Během i před lockdownem jsem jezdila na ceremonie a zvracela svoje sračky, které limitují můj život. Moje pozornost je hlavně uvnitř. Lijana duše mi pomohla v tom, že slyším víc sebe, než své okolí, už nemůžu jít proti sobě. To taky znamená, že poznám, co je manipulace nebo lež. Ale už to nekomentuji. Cesta osvícených je na jedné úrovni velmi osamocená. To mi řekl jednou kamarád, nechtěla jsem tomu moc věřit, ale je to tak. Znamená to, že vám spoustu lidí nerozumí, nebo pochopí, co jste říkali, někdy až za 5 let. Taky říkal, že na světlo se lepí mušky. Tak bacha na ně :-). Klidně je nechte chcípnout. 🙂
Přeji všem, ať jsou sami sebou a nebojte se nejít s davem. Protože takhle ukazujeme svou jedinečnost a v tom to je ☺️.
S láskou
Saniré