Vztahy jsou křehké: O plíživém odpojení žen a lekcích střídavé péče
Mnoho párů dnes prochází krizí a rozcházejí se. Zvlášť na rodičovské dovolené je to pro oba nesmírně těžké. Muži tráví většinu svého času v práci, pak potřebují čas pro sebe, následně se snaží dohánět čas s dětmi a jejich žena je často až na posledním místě. Žena se mezitím stará o domácnost a o děti. Je to v mnoha ohledech náročnější práce než chodit do klasického zaměstnání. Tam je člověk alespoň chvíli sám, dojde si v klidu na oběd a pokecá s kolegy. Zatímco žena zažívá doma nonstop „hardcore“ a večer se těší alespoň na chvilku pozornosti, zájmu a lásky. Spoustě mužů tohle vůbec nedochází a ještě po příchodu domů zbytečně řeší malichernosti.
Žena vyžaduje pozornost různými způsoby, podle toho, jak moc je uvnitř zraněná. Může to být odtažitost, chlad nebo naopak hádka. Ve výsledku to všechno znamená hlavně hluboké zklamání. Žena vedle muže chřadne čím dál víc a on si jen říká: „Proč je zase ta nána takhle zpruzelá, když má přece všechno?“ Tímto stylem se žena uvnitř odpojuje a odpojuje. Marně partnerovi opakuje, že potřebuje obyčejnou pozornost, pohlazení nebo společné zážitky.
Muž jde ale ve svém volnu raději za kamarády nebo na párty a vůbec se nezajímá o tichý problém, který se doma rodí. Zhruba po půl roce marných pokusů se žena vnitřně úplně odpojí. Rozejde se s ním, a teprve v tu chvíli muž konečně pochopí, že se něco děje. Začne doma kmitat, začne se o ženu najednou strašně zajímat, ale už je pozdě. Vlak ujel.
Rozchod jako drsný dar pro obě strany
Čím víc se pak muž po rozchodu musí doma reálně zapojit, tím víc začíná chápat, co ta jeho žena celou dobu prožívala. Teprve tehdy zjistí, jaký je to vlastně masakr. Že vstávat v noci k dítěti a pak ho ráno vodit do školky je obrovská emoční zátěž. Že vařit a ládovat každý boží den myčku je očistec. Že uklízet pořád dokola je nekonečná práce, která navíc není vůbec vidět. Některé ženy navíc musí chodit na mateřské do práce, aby měly finance na své základní potřeby, místo aby jim to automaticky zajistil manžel.
Ve chvíli, kdy dojde na střídavou péči, si muž v plné nahotě uvědomí, co všechno ve své ženě měl. Ale už je pozdě. Rozchod je pak paradoxně obrovským darem pro obě strany. Žena přestane dotovat a živit vztah, kde se jí investovaná energie nevrací. Řekne jasné NE partnerství, kde není šťastná – i když to na mateřské není vůbec jednoduché, protože je na muži často finančně závislá a všichni víme, že žít z jednoho platu není žádná hitparáda. Pro její protějšek bývá rozchod také velkým požehnáním, protože se mu konečně rozsvítí a vytáhne hlavu z prdele.
Pokud máme vztah, je potřeba o něj pečovat jako o vzácnou a křehkou květinu. S dětmi je to sice náročnější, ale je naprosto klíčové si alespoň jednou týdně vyhradit čas čistě pro sebe dva a udržovat láskyplnou linku. Ráno se obejmout, pohladit se, dát si pozornost a vděčnost. Ne hned po probuzení vstát a čumět do mobilu. To prostě bolí, když se na vás ten druhý člověk ráno ani nepodívá.
Nebojme se ale zklamání. Vrací nás neomylně k našemu vlastnímu srdci. Díky nim si jasně uvědomíme, koho vedle sebe chceme a kdo je naší přítomnosti a energie doopravdy hoden.
S láskou ke všem bytostem,
Saniré